Show Milujem Slovensko, kde byli hosté – Daniel Dangl a Petra Polnišová

Dano Dangl
Sviatkujeme v zahraničí
Herec Daniel Dangl známy z relácie Partička s rodinou bude tráviť Veľkú noc za veľkou mlákou. „Každý rok s rodinou cestujeme niekam do zahraničia a tento rok to bude Amerika,“ prezradil svoje plány herec. So synom Oliverom však pre svoje dve dievčatá prichystajú prekvapenie. „Určite so synom vstaneme skôr, naberieme kýble vody a do rúk vezmeme prútiky na šibanie. Potom sa na nás manželka aj dcéra Lara budú tak naoko hnevať, ale to patrí k tomu a je to súčasť príjemnej tradície.“ Keďže nesviatkujú doma, ani tradičné jedlo rodina Danglovcov mať nebude, vôbec im to však neprekáža, šunku so šalátom si prichystajú inokedy. Herec si spomína aj na svoju Veľkú noc z detstva v Šahách, odkiaľ pochádza jeho otec. „Mohol som mať asi tak dvanásť rokov. Chodili sme z rodiny do rodiny, všade mi nalievali vaječný likér až to dopadlo tak, že keď som sa vrátil domov, musel som ísť vyspať svoju prvú opicu,“ smeje sa Dano. Milú príhodu mu so synom prichystala aj dcéra Lara, keď bola ešte malá. „S Oliverom sme ju obliali v posteli a ona vtedy ešte vôbec nechápala, čo sa deje. S plačom sa na nás išla posťažovať mame, čo sme jej to vlastne urobili.“

zdroj: zenskyweb.sk

Diváci ho vnímají jako pátého do Partičky. Daniel Dangl ji moderuje, režíruje a zadává hercům úkoly.

Poseděli jsme v přijímací hale hotelu Josef, kde byl Dano ubytovaný. Nedaleko odtud Partička pravidelně vystupuje. Na Broadwayi. Té pražské.

První setkání slovenského herce, režiséra a scenáristy s potrhlou českou dvojicí Suchánek-Genzer mělo poměrně prozaické důvody. „Asi před třemi lety jsem napsal pro televizi Markíza scénář silvestrovského pořadu. A protože jsem ho pojal jako parodii na ČeskoSlovenskou SuperStar, napadlo mě do ní pozvat Michala s Geňou. Měl jsem trochu strach, že přijedou namyšlení frackové, ale už na generálce jsme si padli do oka a začali si dělat srandičky. Hned to fungovalo,“ vzpomíná.

V té době už měl Dano na Slovensku velmi úspěšný pořad Partička a pár měsíců před inkriminovaným silvestrem ho chtěl přenést také do Čech. Když se potkal s dvojicí S+G, právě se rozhlížel po vhodných adeptech. Po příjemné silvestrovské zkušenosti slovo dalo slovo a nové české kamarády pozval jako hosty do slovenské Partičky. A protože se jim zalíbila, následovala logická nabídka: Pojďme dělat tu českou společně. „Michal jen projevil přání, aby v ní hrál ještě Ondra a Ondra přivedl Igora,“ vysvětluje.

„Každý z té čtveřice je svůj, každý je jiný, a to je dobře, protože to vytváří pro ně samotné překvapivé situace a vždy je tam různorodá forma humoru,“ libuje si. Dano se zpočátku zdráhal, jestli má českou Partičku moderovat. Obával se, že bude divákům vadit slovenština. Michal ale rozhodl: Děláš ji na Slovensku a víš, jak má vypadat, tak ji moderuji tady! „Věřím, že už Pořady si na mě většina českých televizních diváků zvykla,“ usmívá se.

Daniel byl sice odmalička komediant, ale zpočátku se věnoval fotografi i. Na základní škole vyhrál i pár soutěží. „Když jsem se v osmé třídě rozhodoval, co půjdu studovat, chvíli to vypadalo na gymnázium. Shodou okolností jsme vedle jednoho bydleli. Mate Život. Když jsem ale viděl, jací z něj vycházejí podivní brýlatí chlapci, řekl jsem si: Tohle v žádném případě!

Druhá varianta byla ŠUPka, kde se studovala fotografie, ale naši se dozvěděli, že se tam kouří tráva, takže mi našli polygrafii, obor reprodukční fotografie. Jakmile jsem pak nastoupil na VŠMU, všechno z předešlé školy jsem zapomněl a fotím už jen amatérsky,“ říká trochu smutně. Na Vysoké škole múzických umení vystudoval Dano herectví.

„Vždy mě hodně bavilo a vždy jsem se ho snažil někam posouvat. Když jsme třeba dělali ve škole Hamleta, rozhodli jsme se v něm najít několik vtipných scén. Kenneth Branagh objevil ve svém filmovém zpracování dvě: Hamlet s Osrikem a Hamlet s hrobníkem. Jeho pojetí se mi moc líbilo. Na vysoké škole jsme se bavili také parodiemi,“ směje se. Později z nich Dano sestavil podobný pořad jako TELE TELE. Jmenoval se SOS, byl populární a na obrazovce vydržel skoro šest let. Po něm už přišla Partička. Dnes dělá obě. Českou i slovenskou. A jaký je mezi nimi rozdíl?

„Odlišnost našich mentalit se odráží i v humoru. Slovenský je impulzivnější a spontánnější, kdežto v Čechách je ovlivněný spíš rozumem,“ vysvětluje. Kromě režie a moderování Partiček vymýšlí Dano témata, na která pak herci improvizují. „Už od dob SOS žiju tak, že když vidím něco, co mě zaujme, snažím se vše zapamatovat nebo zapsat, abych to mohl později použít. Naštěstí nám život nabízí nepřeberné množství situací, které byste si nevymyslel,“ usmívá se.

Jen divadlo mu trochu chybí. „Dva roky jsem nestál na jevišti,“ stěžuje si člověk, jenž účinkoval i na prestižní bratislavské scéně Štúdio L+S a několikrát byl v nominaci slovenské obdoby TýTý na Herce roku. Přesto doufá, že mu na prkna, která pro herce něco znamenají, jednou zbude čas. Zatím ho dělí mezi psaní scénářů a obě Partičky. Třetí „partičce“ – rodině – už z něj zbývají jen drobečky. „Snažím se to vyvažovat dovolenými a cestováním. Zrovna včera jsme se vrátili z Miami. Jinak jsme o víkendech většinou doma. V létě pobýváme celý den venku u bazénu, čvachtáme se ve vodě a v zimě vymýšlíme s dětmi pořád nějaké hovadiny,“ směje se.

zdroj: televize.cz

Je vyštudovaný herec, jeho kolegovia putujú zo seriálu do seriálu, a on nič. Dangl v rozhovore prezradil viac.

Dano Dangl (37) je hyperaktívny človek, ktorý s obľubou robí viacero vecí naraz. My sme sa s ním napríklad zhovárali, keď sa autom presúval medzi dvomi stretnutiami. Reč bola okrem Partičky aj o jeho modelingovej minulosti a muzikantskej budúcnosti.

Asi Gorila… A určite by som nevynechal ani Farmára, ktorý žije v Hoteli Paradise.

(smiech) Som neustále v nejakom prípravnopracovnom procese, ale veľmi nerád hovorím o veciach, ktoré nemajú istú pôdu pod nohami. Jediné, čo viem s určitou istotou povedať, je, že chystáme s chalanmi – Robom Jakabom, Ďurom Kemkom, Lukášom Latinákom a Majom Miezgom jeden veselý letný projekt, na ktorý sa veľmi teším.

Žiaden zákaz zúčastniť sa tohto galavečera neexistoval a ja som zachoval tradíciu, že na všetkých OTO-ch som bol, na niektorých som dokonca participoval autorsky. Navyše som vedel, že tam bude partia okolo Partičky a že si radi ,,drinkneme“ víno. Určite som nemal nejaké obavy z mojej účasti.

Nie.

Programy tohto typu vždy potrebujú trochu viac času, aby si na ne divák zvykol. Veril som, že v Čechách to bude mať úspech, ale vedel som, že to musí dostať správny vysielací čas. Bohužiaľ, prvé nasadenie v piatok večer nebolo šťastné, keďže naši diváci vtedy žúrujú. Po nejakých troch častiach sme sa stretli s riaditeľom Primy a uprosil som ho, aby nás dali inokedy. Potom to začalo ožívať.

Zistil som, že naše dva národy, napriek tomu, že sú jazykovo veľmi blízke, mentalitou sú si veľmi vzdialené. Česi majú radšej klaunovské herectvo, prehnanejšie, čo sa u nás považuje za afekt. My sme akoby skromnejší a slušnejší v prejavoch.

Problém je s termínmi. Oslovili sme aj pána Lasicu, a tam to zlyhalo presne na tom istom. Ale verím, že sa to podarí, keďže obaja mi účasť sľúbili.

Čo si rád pozriem? Ja v podstate nepozerám nič… Skôr fičím na veciach, ktoré sa u nás ani nevysielajú, na seriáloch Ako som spoznal vašu mamu či Teória veľkého tresku…

Je pravdou, že ponuky nedostávam, respektíve od Andyho Krausa niečo prišlo, ale to skôr aby bola sranda. Ja si ale ani neviem predstaviť, že by som sa zaviazal na pravidelnosť, ktorú vyžadujú seriály. Takto to možno vnímajú aj ostatní, a preto mi tie ponuky nechodia. Ale keby došla brutálna rola nejakého gynekológa, jak by som do toho vhupol! (smiech)

Úplne úprimne, museli sme dať dve paličky vodorovne postavené vedľa seba, to znamená pauzu. Jednoducho sme po nejakom čase zistili, že časovo nie sme schopní naskúšať to tak, aby sa to dalo pustiť do éteru. Druhý dôvod bol ten, že nie je dobré kombinovať Partičku a Rudiho naraz na obrazovkách.

Túto vec považujem vo svojom živote za malé zlyhanie, lebo som na to nedokázal namotať nejakého väčšieho sponzora. Práve sa nachádzam v období predaja tohto projektu inej spoločnosti a tá by to mala spustiť v septembri. Venoval som sa tomu rok a pol, bojoval som, aby som získal peniaze, no asi nie som najlepší typ na vybavovanie sponzorov.

Chodí na futbal, plávanie aj angličtinu. Chvalabohu alebo bohužiaľ, každopádne, keď my sme boli mladí, tak sme mali rôzne aktivity, no mám pocit, že to nikto nebral extrémne vážne. Pri synovi je to však iné, všetko sa berie vážne. Futbalový tréning má päťkrát do týždňa a jeho deň vyzerá tak, že príde zo školy, naučí sa, ide na futbal a príde večer o nejakej siedmej, pol ôsmej, takže reálne nemá čas oddychovať. To je ale dobre.

Skôr je to o tom, že niektoré veci sa mi už nechcú riešiť, záležitosti, ktoré by mali byť jasné, a ja ich musím riešiť druhý-, tretíkrát. To mi prekáža. Ale stále som v absolútnom pokoji, nie som nejaký mrzutý typ. (smiech)

Ono to tak ani nebolo, bola to skôr paródia. Modela som prestal robiť asi po tretej akcii… Vtedy vychádzal jeden Mečiarov denník, volal sa Republika a ja som ho ostentatívne na jednej módnej prehliadke chytil, roztrhal a odkopol do publika. Odkedy som takto prejavil svoj politický názor, žiadnu prehliadku som nerobil. (smiech)

Muziku mám veľmi rád. Nechcem to ani nahlas hovoriť, ale koketujem s podobnými myšlienkami už niekoľko rokov. Mám však takú pokoru k veciam, ktoré som v živote nerobil, že mi chýba odvaha. Mám doma gitaru, klavír, bicie, niečo si aj pomaličky skladám…

Nie, teraz máme dopredu určený jeden hotel, no určite pôjdeme aj na nejaké miesta, ktoré zatiaľ v pláne nie sú. Ja to tak musím mať, nejaké tajomno v rámci dovolenky, lebo striktne zaplatená dovolenka na sedem dní v jednom hoteli, to by som sa zasamovraždil.

Do ktorej časti sveta sa chystáte?
Do Ameriky.

zdroj: cas.sk

Slováci nepatria medzi najväčších patriotov. Nebáli ste sa, že relácia Vo štvorici po Slovensku ich veľmi nenadchne?
Musím priznať, že som práve preto mal trochu stiahnutý zadok. Ale zatiaľ je situácia presne opačná. Kde sa objavíme alebo spomenieme túto myšlienku, sú všetci nadšení. Ľudia si už asi uvedomujú, že keď kúpia domáci výrobok, tak peniaze zostanú doma a to isté platí aj o turistickom ruchu. Prvou obeťou našej podpory domáceho cestovného ruchu som sa stal ja sám. Plánoval som totiž v lete vyraziť na jednu dovolenku do zahraničia, ale namiesto toho som sa rozhodol ísť na Slovensko.

A kam sa vyberiete?
Presne viem, ale nepoviem, pretože sa tam potom nahrnú ľudia. Poviem vám, až keď sa odtiaľ vrátim. Ale je to na strednom Slovensku.

Podľa čoho ste vyberali lokality na nakrúcanie Vo štvorici po Slovensku?
Cesta našej štvorice vedie zo západu na východ a napriek tomu, že Slovensko je malé, snažili sme sa ísť čo najpriamejšie. Pomáhalo nám viacero odborníkov, najmä zo Slovenskej agentúry cestovného ruchu, ktorá má na rôznych miestach svojich agentov. Rôznych zaujímavých ľudí nám pomáhali nájsť aj moji známi.

Zaskočilo vás niečo počas vášho putovania?
Zaskakujú nás veci najmä v tom dobrom slova zmysle. Mnoho ľudí má tendenciu Slovensko podceňovať, ale to naozaj nemusíme. Je tu toľko krásnych miest. Aj my sme boli prekvapení a ohúrení, že o nich vlastne ani nevieme. Všetkých nás fascinovala Skalica, zaujali nás Smrdáky, Modra nás veľmi milo prekvapila vinicami, majolikou – a to sú stále len prvé časti relácie. Zaujímavých miest je na Slovensku tak veľa, že by ste boli prekvapení.

je oprávnená?
Bohužiaľ, kus pravdy na tom asi bude. Deväťdesiate roky slovenskému cestovnému ruchu veľmi nepomohli. V mnohých z nás zostalo zakorenené, že tu nič nefunguje a všetko je „na prd“. Ale za niekoľko posledných rokov sa veľa zmenilo a myslím, že k lepšiemu. Súkromníci s malými reštauráciami či penziónikmi bývajú veľmi ústretoví a príjemní a ich služby sú už na úrovni tých rakúskych. Takže situácia sa v tejto oblasti mení. Dôležité je, aby sused susedovi nezávidel. Aby sused hotelier vedel susedovi hotelierovi či reštauratérovi odporučiť hostí, pomôcť mu. To by bol veľký posun.

zdroj: ozene.zoznam.sk