Hosté

Vojtěch Dyk – info

Vojtěch Dyk (* 23. července 1985, Praha) je český herec a hudebník.
Je synem známého literárního historika a spisovatele PhDr. Radko Pytlíka, Csc. a Věry Dykové, majitelky nakladatelství Emporius. Jedním z jeho předků byl český básník Viktor Dyk, představitel české avantgardní generace z přelomu 19. a 20. století a básníkův bratranec Alois Dyk, jehož osoba je úzce spjata s historií rodinného nakladatelství Emporium. „později Emporius
V současné době účinkuje v Národním divadle, v divadle La Fabrika a v hudební kapele Nightwork.

Život
Vyrůstal v pražských Holešovicích, kde navštěvoval Základní uměleckou školu Praha 7 v Šimáčkově ulici. Od pěti let zpíval ve sboru a současně studoval hru na housle, později i klavír. Hraní na hudební nástroj mu však nepřirostlo k srdci natolik, aby se mu věnoval stejně intenzivně jako zpěvu. Ten mu nakonec předurčil jeho budoucí uměleckou kariéru.
Značnou část svého života prožil na Letné, kterou označuje jako stěžejní místo svého domova. Jako dítě velmi rád sportoval a některým sportům, například fotbalu a florbalu se věnoval dokonce závodně.

Kariéra

Kariéru začal, již v útlém věku v chlapeckém sboru Pueri Gaudentes, který ho hudebně vychovával téměř deset let. Jeho výjimečného talentu si všimla režisérka Radka Tesárková, která v roce 1997 připravovala Jurkovičovu hru O svaté Dorotě a obsadila jej do hlavní role Dorotky, zpívané role pro chlapce ze sboru. Tento sólový part na Pražském hradě v Bernsteinově Mši, byl bezesporu jeho první pěvecký úspěch. Díky této roli se dostal do dětského divadelního souboru Ty-já-tr a od roku 1999 začal získávat první zkušenosti na prknech amatérského Divadla Radar. V souboru s názvem „CO?!“ začínal v inscenaci Kytice (Jiří Suchý/Ferdinand Havlík), později ve hře Škola základ života (Hana Burešová/Jaroslav Žák) a mnoho dalších. Na toto období velmi rád vzpomíná a nelze popřít, že bezmála čtyři roky působení v tomto divadelním souboru, jej později velmi ovlivnily i při výběru vysoké školy. Přestože chtěl původně studovat jazyky, rozhodl se pro Konzervatoř Jaroslava Ježka (obor zpěv) a DAMU (obor činohra) a po maturitě v roce 2004 na pražském Gymnáziu Arabská, byl úspěšně přijat na oba dva obory. Aby mohl studovat zpěv i herectví současně, studoval zpěv soukromě pod vedením profesorky Pavly Fendrichové na Konzervatoři Jaroslava Ježka a k řádnému prezenčnímu studiu docházel na divadelní fakultu AMU. Již během studia hostoval na několika pražských scénách, mezi nimiž byla i scéna Národního divadla. Jeho první rolí na národních prknech byla dvourole Havrana a dospělého Káje ve Sněhové královně. V roce 2008, kdy zkoušel komedii Williama Shakespeara Dva vznešení příbuzní, dostal další velmi důležitou nabídku ve své kariéře. Se spolužačkou Pavlou Beretovou nastudoval hlavní mužskou roli v klasické slovenské pohádce o čtyřech dějstvích Radúz a Mahulena v režii Jana Antonína Pitínského a později další výraznou roli, postavu Mackieho Messera v Brechtově Žebrácké opeře s hudbou Kurta Weilla.
Co se týče pracovních příležitostí byl pro něj rok 2008 velmi štědrý. Z téměř neznámého zpěváka se během bezmála dvou let stala pěvecká i herecká hvězda. Rok 2008 byl pro jeho osobní růst významný i v oblasti filmové a seriálové tvorby. Zejména seriály Letiště a Velmi křehké vztahy, rozvířily kolem jeho osoby mediální zájem, který pak ještě mnohonásobně umocnil příchodem do, v té době ještě téměř neznámé, hudební skupiny Nightwork. Objevil se také v několika českých pohádkách, například ve Třech životech v režii Jiřího Stracha, s nímž v roce 2009 natočil kriminální trilogii Ďáblova lest, ve které exceloval v roli muzikanta Daniela Ferinčáka.
Po absolutoriu na pražské DAMU v roce 2008, vstoupil do stálého angažmá Národního divadla a současně působil v několika menších divadlech, kterými bylo například Divadlo v Dlouhé, Divadlo Ta Fantastika, A Studio Rubín a nakonec na scéně již výše zmiňovaného holešovického divadla La Fabrika, ve kterém setrvává dodnes. La Fabrika se pro něho stala místem pro realizaci vlastních projektů a v tandemu se svým hudebním i hereckým kolegou Jakubem Prachařem, v režii autorské dvojice SKUTR, vytvořili improvizační hru Kultovní představení, která usiluje o to, aby se diváci zapojili do děje a podíleli se tak na základní myšlence tohoto představení, že bude přesně takové, jaké si ho sami udělají. To však nebylo zdaleka jediné představení, na jehož vzniku se podílel. Spolu s Jakubem Prachařem a Janem Maxiánem je podepsán pod hudbou k představení La Putyka a UP´END´DOWN, ve kterých alternuje dodnes. V současné době posledním projektem, ve kterém jej diváci mohou spatřit na prknech tohoto experimentálního divadla, je gangsterská pohádka Bláznivý Petříček na motivy stejnojmenného filmu J.L.Godarda, v umělecké supervizi režiséra Petra Sergeje Butka.
V roce 2009 začal spolupracovat s Michalem Horáčkem, který si ho vybral pro roli Kudykama. Tento ojedinělý projekt svého druhu slavnostně vstoupil na jeviště Státní opery s hudbou Petra Hapky. Lyrikál, jenž vznikl podle stejnojmenné knihy, je veršovanou hrou o lidské duši a hledání životní cesty, na které hlavního hrdinu doprovází jeho vlastní zhmotněná otázka, průvodce jménem Kudykam. Téhož roku byl za tuto roli nominován na cenu Thálie.
Nezahálel však ani na filmovém poli a v televizním filmu Rytmus v patách, který natočila Andrea Sedláčková podle knižní předlohy Josefa Škvoreckého s názvem Malá pražská Matahára, ztvárnil postavu mladého saxofonisty Dannyho Smiřického. Pomyslným schůdkem do síně slávy se pro něj stal veleúspěšný film Ženy v pokušení, v němž ztvárnil mladého záletníka a vstoupil tak do povědomí široké veřejnosti. K této vášnivé komedii, pyšnící se cenou za divácky nejúspěšnější film roku 2010, nazpíval společně se svou kapelou Nightwork píseň Slunce v duši, která se pak objevila i na jejich druhém vydaném albu Tepláky aneb kroky Františka Soukupa. Se vzrůstající popularitou šla ruku v ruce i jeho pracovní vytíženost, a proto byl po dlouhém rozhodování v srpnu 2010 nucen opustit hudební formaci T.O.P. Dream Company, jíž byl několik let členem, aby se mohl plně věnovat kapele Nightwork. Přesto však ještě téhož roku rozjel koncertní šňůru s brněnským orchestrem B Side Band, téměř v návaznosti poté, kdy skončila jeho spolupráce s houslovým virtuosem Pavlem Šporclem na turné s názvem Pocta mistrům, na němž vystupoval jako host. Pocta pro něho samotného přišla až v roce 2011 s nabídkou zazpívat státní hymnu při mezinárodním fotbalovém utkání a vystřídat tak operního pěvce Vratislava Kříže, kterému byl tento úkol svěřován po dlouhá léta.
Své jméno již několikrát propůjčil charitativním akcím či politickým agitacím, a protože se nestydí nazývat věci pravými jmény, je v souvislosti s jeho aktivitami jeho jméno dosti často propíráno bulvárem a mediální kritikou. Hudební a hereckou profesi využívá, jako možnost k veřejnému vyjádření svého nesouhlasu či naopak k výzvě pro dobrou věc. Zúčastnil se například charitativní akce, jejíž výtěžek putoval na konto dětského centra při Fakultní Thomayerově nemocnici v Praze-Krči. Společně s dalšími známými osobnostmi se nechal vyfotografovat s dětmi z kojeneckého ústavu a zhotovené snímky byly vydraženy v aukci. Jeho fotografie byla prodána za 95 tisíc korun a ve druhém kole dražby za 112 tisíc korun.
Společně se třemi členy kapely Nightwork, zazpíval v rámci demonstrace před pražským Magistrátem během protestu, který organizátoři nazvali Čtvrtou pražskou defenestrací a podpořil tak tuto občanskou iniciativu v boji proti korupci, která si zároveň kladla za cíl přesvědčit lidi, aby se více zajímali o veřejné dění a zúčastnili se voleb. Podobnou aktivitou byla akce Vyměňte politiky, ke které nazpíval píseň v níž opět nabádá občany, aby přestali býti lhostejnými k politické situaci v zemi. Další jeho neméně hodnotnou iniciativou se stala účast v projektu na podporu čtení s názvem Čtení pomáhá, jemuž se stal i tváří. Do projektu opět zapojil i svou kapelu Nightwork a vytvořili motivační klip Čti-wo: Kniha knih-Den zúčtování, který na žalostnou absenci čtení kvalitní literatury poukazuje. Videoklipem se svou kapelou propagoval taktéž i aktivitu Vyměňte politiky. V neposlední řadě již druhým rokem pomáhá nevidomým dětem a dospělým s těžkým zrakovým postižením při Nadačním fondu Českého rozhlasu a provázel šestý a sedmý ročník benefičního večera s názvem Světlo pro Světlušku.
Počátkem roku 2012 opustil angažmá v Národním divadle, neboť pro něj nebylo jednoduché, skloubit své vedlejší projekty s repertoárem divadla. Faktem zůstává, že jeho působení na národní scéně, přilákalo k divadlu mnoho mladých lidí.

Ocenění

  • 2008 student 4.ročníku DAMU
Cena časopisu REFLEX
Cena i-divadla
Skupova Plzeň
Novoměstský hrnec smíchu
  • 2009 skokan roku
  • 2010 3.místo v kategorii zpěvák
  • 2011 4.místo v kategorii zpěvák
Hudební ceny Žebřík:
  • 2010 3.místo v kategorii zpěvák a 3.místo v kategorii objev roku
  • 2011 1.místo v kategorii zpěvák
Ceny TýTý
  • 2010 2.místo v kategorii zpěvák
Hudební ceny Óčka:
  • 2011 zpěvák roku

Film

Vedlejší aktivity a charita

Zanechat Odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.